....na nástěnce ve školce, kam Vojtíšek chodí,  byla nabídka focení, jedna fotka (snímek) za 140,-Kč, pět přes pětistovku, sedm za sedm set.... U nabídky byla fotka slaďoučké kudrnaté holčičky sedící v dřevěné bedýnce, na kterou padá barevné listí, no neberte to. .... Lehounce jsem se usmála, pokud někdo donutí našeho Vojťulu, aby si sednul do bedýnky, nechal na sebe padat listí a ještě se usmíval do foťáku, tak si ty peníze věru zaslouží....

Fotka je na světě, máme radost a pěkný podzim přejeme Kappíci

1.září 2015 = Vojtův první den v mateřské škole

Stručně – dopadlo to dobře.

Ráno jsme vyrazili směr školka všichni tři. Před školkou focení. V šatně jsme našli Vojtovu skříňku, má na ní obrázek traktoru (hurá), nové červené bačkorky, Vojtíšek hrdě podává paní učitelce pláštěnku (venku jasno, přes den hodně přes třicet, ale připraveni jsme na vše), podepsat bezinfekčnost, předat paní učitelce kytičku (vím, jsme Hujeři), pusa, pohlazení, zatahání za nos a Vojta s paní učitelkou odcházejí…..

Ve 12:30 si jdu pro Vojtu, už v šatně ho slyším řvát a slyším jeho „ne“ za vteřinku „ano“ a pak už přichází….. Svačinu – tuňáková pomazánka – nesnědl, oběd – guláš – ano, líbilo se Ti tu? _ ano, takže zítra půjdeš zase? _ ano…. Tak na první den úspěch…. 

…. byly nabité a především ovlivněné vedry, na které asi nikdo hned tak nezapomene…

Pro nás to znamenalo první návštěvu koupaliště v Juliánově a ve Křtinách, procházky tam, kde je aspoň trošku stín a statečný pobyt na vylidněném hřišti, na kterém absolutně chybí stromy…

A konec července a srpen byl velmi akční – nejdřív týden Bob na táboře, potom my dva s Bobem ve Švýcarsku a Vojta s babi, dědou a Ájou v Březině a nakonec všichni tři na bizoní farmě u Jindřichova Hradce.

Největší událostí ve Vojtíkově životě je, že zase více mluví, hodně opakuje, kde co slyší a začal říkat důležitá slova jako: „ano, mám, sám, jdu, řízek, maso, pích (když chce pomoct s jídlem), pomoc, pálí, japko“. Možná to není úplná hitovka na skoro  tříleté dítě, ale pro nás to znamená, že se zase trošku víc domluvíme a já můžu aspoň občas odložit věšteckou kouli…

S hrůzou jsem zjistila, že poslední záznam o našem chlapečkovi je z května! Už cca dva měsíce mám, ale na ploše wordový soubor „červen“ a tak jsem si řekla, že ať je tam co je tam, půjde to ven….. a…. není tam ani slovo, jen jsem ho pojmenovala a dál nic…..

Aspoň, že máme ty fotky….

Květen_ Vojtíšek maluje…

… prstovými barvami. Kdo ho více zná může být lehce překvapen, ale nebojte nemaluje prsty, ale štětcem, no fakt, protože jakkoliv si ušpinit ruce je pro něj „báááák, báááák“. A je úplně jedno čím a jak moc se ušpiní, okamžitě se musí sjednat náprava, týká s to rukou, obličeje, oblečení a čehokoliv na čem mu záleží.

Každopádně prstové barvy, štětec a mokrá hadýrka poblíž to jistí a Vojta maluje vášnivě a rád. Také ho baví razítka, pastelky, pokouší se stříhat nůžkami (už to schytala moje dlaň) a největší motivací pro něj je, že se z jeho výtvorů stávají dárky nebo jsou třeba vsazeny do rámečku nebo jakkoliv jinak vystaveny a prezentovány.

Duben -Vojtíšek na keramice…

Naše dítě občas (často?) ne zcela spolupracuje (víc taktněji to neumím napsat), aby spolupracoval, musí se ukecat, někdy je to pekelně náročné, ale pak je k sežrání…

Tak třeba odrážedlové závody - nejdříve šest stanovišť, za každé razítko, nakonec závody dvou dětí mezi sebou. Co jsem se nadřela, aby těch šest razítek získal… nejdříve jsem musela disciplínu absolvovat s ním nebo samaapak, po dalším přemlouvání Vojta, na závody nakonec jsem už neměla dost sil a tak jsme dráhu alespoň prošli pěšky….těžce vydřené pexeso….

Březen_ve znamení pokusu přihlásit Vojtu do školky

Vojtíšek bude mít tři roky v listopadu, v tu dobu by měl také nastoupit do školky, přesně tak, měl by, ALE školky alespoň v městské části, kde máme trvalé bydliště, ale samozřejmě nejenom tam, jsou plné a dostávají se až děti čtyřleté. I tak jsme se rozhodli procesem projít, abychom věděli, jak vše probíhá.

Už je to déle co jsme nedali žádnou fotku na web, tak tady jsou fotky od vánoc až po březen. Musím popsat dobu nemoci, kterou jsem byl doma a mohl pozorovat veškeré dění okolo mě. Moje přítomnost sice zpočátku trochu rozhodila zažité rituály a později se vše ustálilo a naopak si Vojtíšek i Ivka na mě zvykli, i když jsem byl více v posteli než s nimi. Je hezké vidět kolik se toho stane za dobu mé nepřítomnosti, když jsem v práci. Na mateřské to opravdu není jednoduché a pořád se musí plánovat kdy a kam se půjde, kdy se nakoupí a co a tak pořád dokola. Jen jsem potichu na antibiotikách pozoroval své okolí. Na domečku jsem toho moc neudělal, ale i tak to stálo za to.

Fotky po kliknutí na fotku Vojtíška

Život na lince (kuchyňské)